Moderní sportovní karate v Brně

Stalo se v roce 2010

Úvodní škola, listopad 2010

Ač to venku tak nevypadá, píše se již šestý den jedenáctého listopadu roku 2010. Tento den byl jako každý jiný, ale pro pár vyvolených v sobě nesl jistou dávku očekávání a zvědavosti. Konala se Úvodní škola určená pro začínající karatisty v Praze. Osvědčený dopravní prostředek tmavé barvy byl ponechán doma bez užitku, neboť by v žádném případě nebyl schopen pojmout takové množství karatistů, jaké se na cestu do Prahy z Brna vypravilo. Využili jsme služeb žlutých autobusů, čímž bylo předurčeno i místo našeho srazu. Samozřejmě se u některých jedinců vyskytly jisté komplikace, které zásadním způsobem ovlivnily schopnost přijít včas na předem dohodnuté místo. Nebýt pohotových reakcí rodinných příslušníků disponujících náhradní motorovou silou, nebylo by možné se sejít v tak velkém počtu. Nakonec nám ale stejně jeden chyběl (na seminář dorazil o „chviličku“ později). A tak jsme mohli v klidu vyrazit na naši výpravu za poznáním nových technik a získáním nových technických stupňů. Cestou nám pouštěli animovaný film, ve kterém hrálo hlavní roli stádo hnědých kudlanek, no a tak ti méně otrlí raději usnuli.

Po příjezdu do tělocvičny jsme se rychle převlékli a utíkali na nástup. Po tradiční rozcvičce jsme se rozdělili do dvou skupin, nováčci a ten zbytek. Jen náznakem popíšu muka odehrávající se nad hlavami karatistického potěru. Pod vedením mistra Zezulky jsme cvičili plyometrii. To sebou neslo značné fyzické úsilí všech zúčastněných. Ke konci jsme již skutečně sotva lezli. Průběh programu ve spodním patře tělocvičny jsem si mohl jenom domýšlet. Předpokládal jsem, že se nováčci nejspíše mrskali pásky, které jsme jim zapůjčili, povídali si povídky a bajky, no a tu tam si dali svačinu. Realita byla samozřejmě úplně jiná, to jen můj úsudek byl zkalen zvýšenou fyzickou aktivitou. Pilně procvičovali základní kombinace a na tvářích mnohých bylo vidět, že do cvičení dali všechno.

Večer strávený na Úvodní škole patřil rovněž mezi ty déle se pamatující. Po poklidné večeři jsme našli roztomilou hospůdku určenou pouze pro opravdové znalce piva. Po překonání neviditelného prvního schůdku jsme byli přímo vrženi do příjemného prostředí, ve kterém hrál prim hostinský v teplácích, kterému jsme odpustili i to, že u hajzlíků nebyla klika. Každému bylo doporučeno, aby si dal alespoň tři plzně, jinak neusne. Zahráli jsme si i partičku fotbálku s místními štamgasty, kteří v nás bezesporu viděli snadnou kořist. A viděli dobře. Po nějaké té chvíli jsme se odebrali do tělocvičny, kde jsme se měli „vyspat“. Piva z hlav cestou vyprchala, a než jsme zalehli, naše smysly se vrátily do normálu. To se pak těžko usínalo na tvrdých parketách. No a tak jsme volnou chvíli trávili různě, někteří si povídali, jiní poslouchali písničky, další se bavili zavíráním dveří vedoucích do tělocvičny, no a ti co nemohli usnout vůbec se v noci chodili občerstvit do šaten, kde snad celou noc probíhal turnaj v kartách. Byli i tací, kteří stihli z výše uvedeného úplně všechno ;-). Jednoduše řečeno, moc se toho nenaspalo.

Ráno to taky tak vypadalo. Vyšší pásci byli opět odvlečeni do druhého patra, kde už na nás čekal mistr Anderle. Na zahřátí jsme si dali asi třičtvrtěhodinový běh proložený různými plyometrickými cviky. Následovalo dvouhodinové opakování ze včerejška. Poté jsme se mohli zařadit mezi nováčky a snažit se dále cvičit. Nováčci se učili kombinaci tři, pády a na závěr formy. Brňáci si vedli díky pokročilému stupni technické zdatnosti skvěle. Bez sebemenšího zaváhání ze sebe sypali jednu techniku za druhou až jsme se my vzadu, předčasně odvaření, cítili trapně. Naprostou demonstrací umu našich svěřenců, byla stoprocentní úspěšnost při získávání žlutých pásků. Myslím, že jsem měl z jejich pásků větší radost, než oni samotní. Po rozdání nových stupňů jsme se narychlo vydali směrem na Florenc, kde na nás již čekal žlutý autobus.

Cestou zpět nebyla nálada na žádné polodebilní filmy, a tak jsme si četli, luštili křížovky a řešili nejrůznější hlavolamy, ze kterých šla především Harrymu hlava kolem. Jak rychle Úvodní škola začala, tak rychle i skončila. Na nádraží se každý rozutekl do svého domova, kde už na něj zase čekaly ty „běžné a každodenní starosti“ od kterých se lze odprostit (bez požití omamných látek) snad jen na podobných sportovních akcích.

Zleva shora: Petr Doležal, Kateřina Kužniarová,  Michal Pracuch, Vlastimil Peňák, Jan Adam, Jiří Popelka, Petr Kolník; Zleva zespodu: Jiří Unčovský, Michal Trnkóci, Jaromír Sochor, Ján Jámrych.

Jaromír Sochor, 5. kyu

 

Podzimní škola 2010

Začala škola, na tréninku se po prázdninách objevila spousta téměř zapomenutých tváří, příprava na podzimní školu vyvrcholila. Tyto dva náročné víkendy byly stanoveny na 16./17.10. a 23./14.10., místo konání: Praha. Účast brněnského oddílu prvního víkendu nebyla valná. Zúčastnili se Jan Jámrich, Michal Trnkóci a já. Za dopravní prostředek jsme zvolili pravidelný spoj mezi Prahou a Brnem zajišťující žlutá linka společnosti Student Agency. Po přečtení denního tisku, vypití šálku čaje či cappuccina a zhlédnutí filmu s názvem Lantana, jsme vystoupili na autobusové stanici Florenc. Následnou jízdu metrem jsme strávili debatováním o filmu. Málem jsme si nevšimli, že jsme dorazili na stanici Anděl. Pak jsme po krátké chůzi došli k tělocvičně situované ve strategickém místě kousek od nákupního centra a hospůdky na rohu. Tato historická budova velice zajímavě architektonicky řešená, o níž jsem se dověděl, že patří hnutí Sokol, v sobě ukrývá dvě tělocvičny, které jsme plně využili. Po úvodní rozcvičce jsme byli rozděleni do dvou tělocvičen. Žluté a nižší pasy šly o patro výše do menší horní tělocvičny. Zbytek cvičil ve spodní tělocvičně, na které mě zaujal ochoz obklopující celou cvičební místnost. Dále se jako zajímavý, na svou dobu obvyklý doplněk, jevily nosné sloupy, které pro některé karatisty fungoval jako dobrý cvičební nástroj, do kterého mohli trénovat kontrolované údery a kopy. Šest hodin tréninku bylo doplněno třemi přestávkami, které jsme efektivně využili na svačinku a relaxaci. Vždy jsme byli upozorněni na to, abychom si na sebe vzali teplé věci a přezůvky, abychom drželi teplo a nevychladli. Musím říct, že po šesti hodinách tréninku jsme uvítali jídlo v nedaleké hospodě a zasloužený spánek v tělocvičně. Zpříjemnění komfortu zajistili žíněnky a cvičební koberce, které sloužili jako podklad pod spacák. Trošku mi dělalo problémy usnout, ale mí dva kolegové to vyřešili velice rychle. Asi hrála roli únava.

V neděli ráno následovalo rychlé probuzení, chvilka na snídani, obléknutí bílého úboru příslušné barvy a poté jsme už stáli připraveni k rannímu pozdravu před mistrem. Trénink byl opět zahájen rozcvičkou, během níž jsme už poznávali fyzickou únavu. Trénink byl poznamenán cvičením předešlého dne a my se těšili na zpáteční cestu, která byla ještě daleko před námi. Rady typu větší rychlost, dynamiku, svižněji a narážky na techniku se zdály v mnoha případech bez odezvy ze strany cvičícího. Ke konci tréninku sám mistr Zezulka hovořil co se mu nelíbí a co by zlepšil. Snažil se motivovat příkladem ze svého života, kdy nelítostná práce na svém těle pomůže překonat spoustu životních krizí. Po dalším náročném dni jsme se už těšili na konec a zpáteční cestu do Brna kterou zajistil posilový spoj Student Agency. Měli jsme týden na relaxaci a udržování se ve formě, abychom mohli opět absolvovat další tentokrát poslední víkend doplněný testováním turnajem a soutěží ve formách.

K tomuto sportovnímu víkendu opět dopomohla společnost Student Agency. Původní tým třech lidí byl doplněn o zkušené harcovníky Lubomíra Macka a Kristýnu Kobylkovou. Tento víkend už nebyl tolik náročný. První tréninkový den byl zakončen soutěží ve formách. Následující den byl poznamenán nejen souboji, ale také krví, která se mnohdy dostala až na podlahu a musela být setřená hadrem. Musím říct, že i tento víkend byl úspěšný. Brněnský tým si odvezl domů cenné umístění. Jan Jámrich skončil čtvrtý ve formě. Michal Trnkóci vybojoval nádherné druhé místo v kategorii muži oranžoví. Lubomír Macek skončil 3. ve formě set a set kontra. To samé umístění na něj čekalo i v soubojích muži absolutní. Jak sám dodal, bylo to vydřené umístění. Také dodám, že i já jsem si odvezl třetí místo v soubojích v kategorii muži oranžoví. Tyto naše úspěchy se promítly i ve skládání zkoušek. Jan Jámrich složil zkoušku na 9. kyju, Michal Trnkóci na 7. kyju a já jsem se konečně dočkal svého zeleného tolik vysněného pasu.

Petr Kolník, 6. kyu

 

Svatba

A je to tady! Martinův a Zuzčin velký den. Dne 4. září 2010 si měli říci své ano v Červeném kostele v Brně. Již v brzkých ranních hodinách jsme se sešli u Radka doma, abychom náležitě vyzdobily své vozy. Kreativitě se meze nekladly. Po řádném vzhledovém vyladění našich vozidel, jsme se sešli nahoře v bytě, kde na nás čekala Komatova proslulá bioklobása. No, po ránu nikomu moc nesedla. S příchodem desáté hodiny jsme vyjeli směrem k Červenému kostelu. Cestou nám byla dávána přednost, takový respekt budila naše zdařilá výzdoba. Ovšem nic není dokonalé. Po mírném mžení jsme byli nuceni použít stěrače, díky čemuž vzala za své přední část výzdoby. Po zaparkování, se čekalo na nevěstu. Ta přijela kolem jedenácté hodiny. Doma si mimo jiné zapomněla občanku, a tak musela nastoupit Radkova chrabrost a pohotovost. V mžiku zajel k Martinovi do bytu, aby tuhle záležitost urovnal. Mezitím jsme se usadili v kostele a obřad mohl začít. Jejda, málem bych zapomněl. Nevěstě to náramně slušelo :-) Během obřadu byl po nás vyžadován zpěv. Žádný problém. Naštěstí, pro hladký průběh obřadu, byl hluk vydávaný z varhan tak silný, že přebil i naše zvukové projevy. No a zde si za přítomnosti svědků a rodiny, řekli Martin a Zuzka své ano. Mírně se rozpršelo, což samozřejmě nebylo vůbec na škodu, neboť každé malé dítě ví, že pršelo štěstí. Po tomto deštíku odešel u některých aut i zbytek výzdoby do věčných lovišť. A teď hurá do Slavkova, kde se měla odehrávat pompézní hostina. Míša a já jsme díky silnému japonskému čtyřválci byli na místě mezi prvními. Postupně dojížděli ostatní a „zase“ se čekalo na nevěstu. Ta byla s ženichem uvítána dle obvyklých způsobů. Po slavnostním přípitku byl podáván oběd, radost pohledět. Jelikož se počasí umoudřilo a dokonce vysvitlo i sluníčko, vyšli všichni svatebčané na menší procházku ke Slavkovskému zámku. Zde byly pod odborným dozorem hlavního organizátora zábavy, Mary, pořízeny fota obou manželů. Po návratu se tancovalo, pilo, vykládalo, hrály se různé hry. Nejvíce nás nadchla hra, ve které bylo potřeba poznat podle čuchu nebo zraku druh koření. Naštěstí méně smyslově nadaní jedinci mohli poměrně snadno kolaborovat s ostatními, čehož jsem taky hojně využíval. K závěru byla pouštěna videa z Martinova dětství. Podoba obtloustlého barokního andělíčka s kudrnatými vlásky byla až zarážející. Po skončení projekce se většina odebrala do svých pokojů, kde jsme mohli v klidu složit své unavené údy. Po ranním rozbřesku jsme se nasnídali a každý se vydal do svého domova.

Jaromír Sochor, 5. kyu

Tréninkový mítink

Ke konci letních prázdnin, se konal Tréninkový mítink ve Vysokém Mýtě. Z našeho oddílu se rozhodli zúčastnit tři lidé. Michal Trnkóci, Martin Stránský a já. Martin měl čtrnáct dní před svatbou, tak později začal litovat, že se přihlásil. Bál se, aby nezískal v obličeji nějaké viditelné zranění a nevypadal tak na svatebních fotkách blbě. To se k velkém Martinové spokojenosti naštěstí nestalo. Rozcvička začínala poněkud netradičně kombinací fotbalu a ragby. Po náležitém zahřátí následovala výuka Adama Knajbla zaměřená na ovládání tyče. Člověk by nevěřil, co vše se dá s tyčí udělat. Cvičili jsme různorodé druhy úderů a krytů. Pokud ovšem selhala veškerá technika, vystačili jsme si s jednoduchým sloganem „řízni ho, co to dá“. Po menším oddechu následoval tréninkový blok mistra Štěpána Příhody. Tentokráte jsme se zaměřili na nebezpečnou zbraň (jak pro útočníka, tak pro obránce) nunshaku a na souboj s nožem. Další část semináře byla zaměřena na cvičení se švihadlem. Tady Brňáci neměli nejmenší problém, neboť vyskákaní z posilovny jsme až až. Po skončení prvního dne byla navštívena místní pizérka, kde jsme probírali všechny strasti a slasti trénování karate. Druhý den jsem se sešli na stadionu kousek za tělocvičnou. Zde nám byla vysvětlena základní běžecká abeceda. Trénovali jsme kombinaci sprintů a běhu na kratší úseky. Po třech hodinách běhání na sluncem rozehřátém stadionu jsme toho měli všichni plné kecky. A zde pro mě a Komata seminář končí, neboť jsem se musel kvůli odjezdu do sluncem zalitých zemí ležících daleko na jihu, vrátit dříve domů.

Jaromír Sochor, 5. kyu

Letní škola 2010

No konečně je tu červenec. Měsíc, ve kterém má již většina z nás všechny možné i nemožné školní povinnosti za sebou a současně se naskýtá příležitost aktivně strávit dovolenou na oblíbené Letní škole. Někteří sýčkovali, že po této dovolené je nutná další dovolená, na což zareagoval náš vedoucí Komat a rozeslal nám naučný dopis o vhodném stravovaní při dlouhodobější fyzické zátěži. Zpětnou vazbou na tento apel byl nákup „utrejchů“ (bílkovin) a „životabudičů“ (iontových nápojů) nejrůznějších barev, chutí, vůní i tvarů. Takto proběhla předběžná materiální příprava našeho oddílu na Letní školu 2010, která se konala od 3.7. do 10.7.

Cesta do Letovic nebyla nijak zvláštní. Snad jen, že jsme vyjížděli z blízkosti Komatova příbytku osvědčeným dopravním prostředkem, který si díky svému zabarvení a excelentním jízdním vlastnostem vysloužil přezdívku Batmobil. V autě nás bylo pět, z toho důvodu šli excelentní jízdní vlastnosti do kytek a byli jsme rádi, že jsme dojeli. Vyskytli se i jedinci, kteří bydleli v relativní blízkosti Letovic. Ti každé ráno dojížděli na kole,což se mi jevilo jako věc nevídaná, hraničící se sebetrýzní.

Jako obvykle část karatistů bydlela na internátě, část v tělocvičně a někteří si zřídili ubytovaní za tělocvičnou ve stanu. Na internátě se nacházela televize, což řádně ocenili fanoušci fotbalu, neboť právě probíhalo mistrovství světa. Když hráli Němci, i sám mistr se zašel podívat. Nemohu zapomenout poznamenat, že zde rovněž probíhaly přebory ve výváření různorodých pokrmů.

Ranní rozcvičky se konaly opět v 6:30 na parkovišti. Výraznější změna spočívala v tom, že jsme neběhali kolem rybníka, ale po asfaltce. Další, mnohem zásadnější modifikace zaběhnutých zvyklostí, na sebe nenechala dlouho čekat. Stali jsme se nezávislí na místních rozmarech počasí. I když pršelo, cvičili jsme v tělocvičně. Na trénincích jsme pilovali techniky, až se z nás kouřilo. Nic pro citlivky. Však ten kdo nechce cvičit, se může podle mistrových slov v klidu dívat na televizi a jíst přitom zmrzlinu. Den jsme si zpestřovali návštěvou zdejšího proslulého koupaliště (proslulo svou hloubkou). Dny pomalu plynuly jeden za druhým a už tu byla středa. Den forem a sparringových bojů. Zde si velkolepě vedl Ján Jamrych, který obsadil ve žlutých pasech 1. místo. To bylo jistě zajištěno zvláštní aurou Lubošových chráničů na zuby, které měl Ján zapůjčeny? Podobný problém, ač většího rozsahu, se vyskytl i u členů pražského oddílu. Rovněž Michal Trnkóci obsadil v mužích oranžových pěkné 4. místo. Po skončení turnaje jsme vrhli zbytek svých sil do dalších tréninků. V sobotu proběhly sportovní boje. Zde si vedl výborně Luboš Macek, který obsadil 2. místo. Boje vyhrál náš bývalý trenér Petr Fňukal. Po ukončení turnaje se tradičně rozdávaly nové stupně. Za náš oddíl dostal nový technický stupeň Ján Jámrych (9. kyu).

A jak rychle Letní škola začala, tak i skončila. Ti jenž měli možnost, se rozutekli do nejbližších výčepních zařízení v okolí, aby se pak mohli všichni sejít ve Fabrice a dostatečně kvalitně tak zakončit působení na Letní škole 2010.

Jaromír Sochor, 5. kyu

Grand Prix Brno 2010

Další událost, na které náš oddíl nesměl chybět, byl turnaj pořádaný Jihomoravským svazem karate, Grand Prix Brno 2010. Nevím čím to je, ale tentokráte se má agitace nesetkala s úspěchem. Účast přislíbili pouze Luboš (ten má boj přímo v krvi, tak se není čemu divit), Dalibor (to bylo příjemné překvapení) a já a to bylo bohužel všechno. Padaly tradicni výmluvy na školu, práci, rodinu, přítelkyně a tak dále, slavní oddíloví bijci Jarda a Rosťa podlehli inner schwein a za celé MSKA tu nakonec startovala jeste Šárka Kučerová, kterou dovezl a koučoval Radovan Anderle.

Nicméně i v ochuzené sestavě jsme se vrhli do víru boje a vzdorovali soupeřům. Luboš to vzal tentokráte od podlahy a soupeře decimoval svojí útočnou kombinací 1B. Sudí mu ale nepřáli, takže jeho soupeři sice sem tam vyhráli na body, ale odnesli to jejich zkrvavené nosy, když jim Luboš v zápalu boje vymaloval pěstí obličej.

Dalibor se také nedržel zkrátka a sem tam zabodoval pomocí obloukových kopů. Přímé kopy a údery mu bohužel rozhodčí neuznávali a tak přišel o možné bodové zisky, i když soupeře to jiste bolelo stejně, vím o čem mluvím, protože mě taky párkrát pěkne nakopnul :)

Zato Šárka Kučerová, Radovanova svěřenkyně se ukázala jako nejúspěšnější zástupkyně MSKA a s přehledem se mezi ženami probojovala na první místo.

Já jsem se taky zapojil, i když ovšem jen lehce. Po prvním boji mě nějak záhadně opustily síly a tak jsem byl rád, že jsem ty zbývající dva vůbec přežil a nesklátil mě přitom infarkt a mohl jsem dojít domu v jednom kuse.

Nezaujatý divák by mohl získat dojem, že to bylo jedno velké fiasko. Ale neviděl bych to tak černě, Lubos i Dalibor získali třetí místa v bojích, máme další cenné zkušenosti a bylo možné spatřit i udatné bijce z dalších oddílů. Obzvláště bych chtěl vypíchnout (mně neznámého) bojovníka z Velkého Meziříčí, který ač pokročilý věkem (vypadal aspoň na 40 :)) neváhal, nastoupil do bojů a směle se postavil mnohem mladším oponentům. Všechna čest, kéž by takových bylo více!

Výsledky:

Šárka Kučerová: 1. misto, kumite ženy

Lubomír Macek: 3. misto, kumite do 72 kg

Dalibor: 3. misto, kumite nad 72 kg

Martin Stránský, 4. kyu

Úvodní škola I 2010

Půl roku uplynulo a je tu zase první test nováčků a potažmo i jejich trenérů. Tentokráte volba padla na malebné městečko Chotěboř, ozdobu Vysočiny. Cesta z Brna uběhla celkem hladce hlavně díky Jardovu osvědčenému vozidlu a všichni naši nováčci (Jana, Janko, Michal a Jirka) se mohli pustit do cvičení. Já spolu s Jardou a Strakoušem jsme se mazaně schovali na školení trenérů takže se nám tělesná námaha první den vyhnula. Pouze Luboš hnán věčným neklidem či hyperaktivitou se zapojil do tréninku vyšších pasů který probíhal paralelně (a co jsem zaslechl, snad i venku?).

Sobotní večer jsme plánovali strávit v osvědčeném prostředí panského domu. Bohužel Pavlův podnik nás tentokráte zklamal, kromě docela vysokých cen, které bych čekal spíš v centru Prahy než v zapadlém městečku na Vysočine, jsme museli překousnout hodinové čekání na objednané jídlo. Polévky k našemu stolu nedorazily vůbec, nejspíš stále ješte bloudí někde po okolních kopcích.

Zato obávané spaní v tělocvičně dopadlo tentokráte dobře, malí raubíři šli brzy spát a my mohli tím pádem také. Druhý den už jsme se troše toho cvičení nevyhnuli, probíhal tréninkový seminář s mistrem Zezulkou, nicméně dalo se to přežít o čemž svědčí i to, že jsme se dobrovolně zapojili do závěrečné posilovačky.

Tradiční rozdávání pásků proběhlo k všeobecné spokojenosti (všichni naši borci získali nové technické stupně) a po malém bloudění následovala cesta domů. Kéž by každý seminář měl takto idylický průběh.

Martin Stránský, 4. kyu

České akademické hry 2010

Jako každý rok, tak i letos se ve dnech od 6. – 12. června 2010 konaly České akademické hry. Tentokrát byla pro místo konání vybrána naše překrásná historická Praha. Vyslanci z mnoha univerzit si sem přijeli změřit své síly a předvést svá umění. Soutěžilo se zde v mnoha různých sportech, od lukostřelby přes míčové hry až po orientační běh. Disciplína karate tedy také nemohla chybět. Všichni účastníci akademických her byli obdarováni akreditační kartou, která sloužila jako vstupenka na různé akce a také po dobu trvání soutěže jako neomezená jízdenka na MHD. Každý si tedy mohl ve chvílích volna projet matičku Prahu a pokochat se jejími památkami.

Disciplína karate byla naplánována na 9. června. Turnaj proběhl v tělocvičně haly Sparta. Každý bojovník byl zvážen a poté zařazen do kategorie dle své váhy. Již od počátku na místě panovala velmi přátelská a zároveň bojovná atmosféra. Pro lepší orientaci v průběhu soutěže byla vytvořena dvě bojiště, lišící se barvou tatami. Mnozí se již hned při příchodu začínali rozcvičovat snad s myšlenkou, že tím ostatní soupeře vystraší. Byl to však od nich pouze mylný pokus. Nejdříve se soutěžilo v KATA (boj s imaginárním nepřítelem). Této soutěže se však díky technické odlišnosti stylů naši borci nezúčastnili. Ale i přesto to byla velice zajímavá podívaná. Soutěž probíhala jak pro jednotlivce, tak i ve skupinkách, kde nejdůležitější roli hrála dokonalá synchronizace cviků.

Po odcvičení přišla na řadu soutěž v KUMITE (sportovní boj). Zde se měli možnost naši bojovníci utkat s lidmi z různých škol a vyzkoušet si své zkušenosti. Základními chrániči pro nástup na boj byly chrániče holení, nártů, rukou a zubů. Boje byly nelítostné a díky chráničům se také nikomu nestalo žádné vážnější zranění. Lékař byl pro jistotu však neustále nablízku. I přes špatně dýchatelný vzduch v tělocvičně se podařilo vybojovat několik krásných medailových umístění.

Rostislav Nunvář, 4. kyu

Fotky našich reprezentantů

Tabulka výsledků

Jméno a příjmení	Kategorie	Umístění
Pavla Šimková	ženy kumite do 61 kg	3. místo
Lucia Motlová	ženy kumite do 68 kg	3. místo
Lubomír Macek	muži kumite do 75 kg	3. místo
Rostislav Nunvář	muži kumite do 75 kg	3. místo

Karate World Championship

Ve dnech 16. až 18. dubna 2010 se konal v italském přímořském městě Rimini tradiční turnaj v karate - Karate World Championship F.E.K.D.A. and Nanbudo World Cup 2010 bez rozdílu stylu. Své síly si přijeli poměřit zástupci 25 federací z 19 různých národností. Celkem se tohoto turnaje zúčastnilo 1026 závodníků a pro náročnost byl  rozdělen do tří dnů. Český MSKA-CZ team zde zastupovali: Šárka Kučerová, mistr Lubomír Macek, Michal Šereda, David Hons a kouč mistr Radovan Andrle.

Pro českou výpravu byl turnaj velice náročný. Odbojovali zde totiž ve čtyřech lidech neuvěřitelných 35 zápasů. První den byla eliminace bojů teamů. Tam česká čtyřka postoupila do finálových bojů ve třech ze čtyřech přihlášených kategorií. Další den dopoledne  se konaly finálové boje teamů, následoval několikahodinový odpočinek a v odpoledních hodinách se všichni probíjeli v eliminačních bojích jednotlivců. I tam se také dařilo a do finálových bojů následující třetí den postoupili všichni. Celkem se české výpravě podařilo získat 10 cenných kovů! A to ve čtyřech lidech není věru málo.

Katy (sestavy) a kumite (boje), ve kterých se závodilo, probíhaly celkem na 6 bojištích. Veškeré vyhlašování a nástupy bojovníků na jednotlivá bojiště byla hlášena v italském jazyce, což výjimečně nevadilo, protože každé bojiště bylo opatřeno číselným kódem, dle kterého se mohli závodníci orientovat. Často se stávalo, že během probíhajícího boje již měl závodník nastupovat na dalším bojišti. Naštěstí se toto dalo operativně zvládnout. Úkolem kouče bylo nejen vést bojovníky během boje, ale také stále rotovat mezi bojišti a hlídat, abychom některou kategorii nepropásli. Vše dopadlo naštěstí dobře, jen se mnohokrát projevila únava z předchozí kategorie a to bohužel několikrát rozhodlo v boji o první místa. Na tomto turnaji se medaile udělovaly i za místo čtvrté.

Reprezentace MSKA-CZ

Výsledky bojovníků MSKA-CZ týmu:

Zlato

Hons David Kumite IPPON, 15-17let, + 68kg, MUŽI OPEN

Šereda Michal Kumite SANBON, 18-35 let, 5-1 kyu, -78kg, MUŽI

 

Stříbro

Hons, Macek, Šereda Kumite IPPON, 18-35 let, TEAM MUŽI

Hons, Macek, Kučerová Kumite IPPON, 18-35 let, TEAM MIX

 

Bronz

Macek Lubomír Kumite SANBON, 18-35 lez, black belt, -78kg, MUŽI

Hons, Macek, Šereda Kumite SANBON, 18-35 let, TEAM MUŽI

Šereda, Macek, Kučerová Kumite SANBON, 18-35 let, TEAM MIX

 

4.místo

Kučerová Šárka Kumite IPPON, 15-17 let, ŽENY OPEN

Kučerová Šárka Kumite SANBON, 15-17 let, +53kg, ŽENY

Macek Lubomír Kumite IPPON, 18-35 let, -70kg, MUŽI

 

Zimní škola 2010

Praha 30. a 31. ledna 2010

Tabulky výsledků

Jméno a příjmení	Kategorie	Umístění
Lubomír Macek	MM boje (muži absolutní)	2. místo
Kristýna Kobylková	FA boje (ženy absolutní)	2. místo
Michal Trnkóci	MY sparing (muži žlutí)	3. místo
Lubomír Macek	forma Set	3. místo

---