Vytisknout tuto stránku

Stalo se v roce 2011

Mezinárodní mistrovství MSKA-CZ 2011

Na Mezinarodni Mistrovstvi MSKA Czech Republic sme cestovali naozaj v medzinárodnej zostave, ja (7. kyu), Lubo Kolár (10. kyu) a Luboš Macek (1. Dan), takže 2/3 Brnenskej výpravy tvorili Slováci! Komat v tom čase už dovolenkoval na Tenerife, a ďalší sa buď nemohli zúčastniť, alebo sa ani neozvali :)

Netradične sme do Prahy i cestovali. Keďže Luboš má predplatený celoročný lístok na vlak v 1 triede, (čo sa mimochodom ukázalo ako veľmi efektívny spôsob ako cestovať pohodlne) a Lubo má zas režimku, a ja som cestoval ráno zo Slovenska vlakom, ktorý pokračuje priamo do Prahy, nebolo sa čomu diviť, keď sme dorazili všetci vlakom.

Cez počiatočné problémy akými sú napríklad certifikát s platnou lekárskou prehliadkou doma v šuflíku u rodičov na Slovensku (ukázala sa výhoda nosenia náhradného potvrdenia o prehliadke v peňaženke) sme sa nakoniec úspešne zapísali a prezliekli do gi v Sokolovni na Smíchově.

"Morávka" (starý a už neplatný názov :) ) tradične prebieha v 2 fázach, teda súťaži foriem a súťaži "bojov". Tie sú samozrejme ešte delené na kategóriu sparing a športový boj, a ešte podrobnejšie podľa kyu.

Zástupcovia podľa kyu boli len za žltý (Lubo Kolár) a oranžový pás (ja) a za majstrov Luboš (1.Dan).
Ako prvé sa súťaží vo formách, pričom na rozdiel od bojov sa začína od vyšších pásov. Jednak preto, aby sa nižšie pásy mohli učiť od vysokých pásov, resp. od majstrov (pretože majstri súťažia v kompletnej zostave foriem - tzn. Forma Set a Forma Kontra Set) a taktiež preto, aby mohli po odsúťažení zasadnúť na sudcovské stoličky a súťaž sa mohla rozbehnúť paralelne na 3 bojištiach.
V prvý deň sa okrem foriem všetkých pásov ešte súťažilo v kategórii Sparing. Tu nastupujú žlté a oranžové pásy a vyznačuje sa hlavne tým, že vždy útočí iba jeden z bojovníkov a sú oveľa prísnejšie pravidlá kontaktu na hlavu (teda nesmie byť žiaden, ani ľahký). Spomínam to preto, že toto prísne pravidlo sa ukázalo ako kameň úrazu,pretože i keď MSK je bojový šport, tak drtiaca päsť môže byť dôvod na neslávnu diskvalifikáciu namiesto potlesku pre víťaza :) Skrátka, Lubo bol nebezpečným súperom, ako po technickej stránke, tak i doslova. Pre diskvalifikáciu to nakoniec nebolo na umiestnenie na prvých troch priečkach a musel sa uspokojiť so 4 miestom (i keď podľa mojich informácií sa stal jeden omyl, resp. chyba a kvôli nej mu ušlo 3 miesto vo finálovom boji).
Ja som si napravil skóre aspoň 3. miestom vo Forme 2°.

Na druhý deň sa súťažilo v kategórii športový boj, kde Luboš Macek (1. Dan) vybojoval 2. miesto v kategórii Men Absolut. Tento rok bola v bojoch novinka a to kategória Team v športovom boji, teda team 3 bojovníkov (1 žena a 2 muži), pričom mohli byť z rôznych oddielov. Bojovalo sa každý s každým, čo prinieslo mnohé zaujímavé kombinácie, ako napríklad zelený pás vs. čierny pás. V teame Polička II tak majster Luboš Macek vybojoval (s Nikolou Tobiášovou (1. Dan) a Honzom Fňukalom (1. Dan)) 2.miesto.

Ako som na úvod spomenul, lístok na prvú triedu sa ukázal ako podstatný moment k pohodlnému cestovaniu na trase Praha - Brno v nedeľu večer, pretože to vyzeralo tak, že celý vlak je vypredaný aj s miestankami. Takže i keď sme pri nástupe obsadili jednu štvrku, ešte než sme vyrazili z Prahy sme sedeli na chodbičke na schodoch. Samozrejme okrem Luboša, ktorý si zvyšok cesty do Břeclavi užíval v prvej triede. Pre budúcnosť poučenie, k lístku na vlak z Prahy objednať aj miestenku (mimochodom, pri kúpe cez internet je bezplatne. O ďalších nevýhodach rezervácií miestenky u ČD niekedy inokedy :) )

Mezinárodní mistrovství MSKA-CZ 2011

Ján Jamrich, 7. kyu

Podzimní škola 2011


Padající listí  – maturitu jistí, říká známé školní úsloví. Jistí ale také podzimní seminář, opět v Hanušovicích. Příznivci zlatavého moku jistě zajásali, pravověrní moraváci spíše naopak, o nějakých vinicích v Jeseníkách jsem v životě neslyšel a pokud existují, tak pouze v představách someliérů  – sadistů.

Oproti posledním výpravám (jarní a úvodní semináře) se nám zadařilo trefit správný vlak, takže nebylo třeba se složitě vracet z Šumperka a stihli jsme i začátek včetně rozcvičky. Seminář byl jako vždy rozdělen na dva víkendy, první se pouze cvičilo a druhý připadl na testovní turnaj ve formách (kata) a sparringu či sportovním boji.

První víkend utekl jako voda (zvládli jsme i obsadit místa v pivovarské restauraci dříve než ostatní oddíly) a cestou domů panovala v našem kolektivu skvělá nálada. V týdnu jsme ještě lehce doladili formu na tréninku a hurá na turnaj.

Tradičně se začínalo soutěží kat, což je také tradiční slabina našeho oddílu. Přece jen jsme už starší ročníky, naše technika trpí ne zcela zanedbatelným nedostatkem elegance, a tak z celé naší výpravy skvěle zaboval jen Honza svým čtvrtým místem ve formě sekundě.

Druhý den se měla ovšem karta obrátit. V bojích přece jen naše vytáhlé postavy budí u soupeřů když ne bázeň, tak alespoň zasloužený respekt. V kategorii modrých pasů vybojoval Dalibor skvělé první místo a na mě připadla bramborová medaile, včetně velmi cenného bonusu „bez zranění“.

V oranžových pásech skvěle zaúřadoval Honza a nakonec z toho bylo třetí místo. Příště to bude chtít více šetřit soupeře a nesnažit se každému hned prvním úderem vymalovat obličej. Podobně si vedli i naše žluté pasy  – Lubo, Jirka a Petr  – pro všechny to byly jejich první boje a drželi se statečně. Lubo dokonce vybojoval skvělé čtvrté místo.

A to byly tedy podzimní Hanušovice. Příští rok se sem jistě vrátíme a budeme ještě úspěšnější.

Martin Stránský, 3. kyu

Letní škola 2011


„Nejsme žádní hedonisté!“ – prof. Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan

Letní škola patří tradičně k nejdůležitějším okamžikům v roce pro náš oddíl. Tento týdení seminář, pořádaný v malebném moravském letovisku Letovice a vedený samotným zakladatelem MSK prof. Dr. Jakhelem, IX. Dan, je jediná šance pro nižší pasy jak se s ním osobně setkat a naučit se techniky karate přímo u zdroje.

A Letní škola 2011 jistě vejde do dějin MSKA mnoha důležitými událostmi. Ovšem z hlediska brněnského oddílu měla také hned několik „nej“. Byla to Letní Škola, kde nás bylo nejméně (Honza a já), zároveň ji ale považuji za jednu z vůbec nejlepších co do průběhu a atmosféry. Také jsme se nejvíce družili se členy ostatních oddílů včetně cizinců (a nemyslím to, že bysme si na turnaji zlámali ruce, nohy nebo nosy a měli čas to zevrubně probrat na příjmu v boskovické nemocnici).

Nejvíce jsme i spali a vařili různé pochoutky. Po mém návrhu upéct bůček prohlásil Ota (známý to svůdce, náš spolubydlící na internátu a toho času nešťastný konzument výtvorů školní kuchyně), že brňáci se sem přijeli jen najíst a vyspat s občasnými přestávkami na cvičení. A také jsme si sebou vzali bicykly, takže jsme si mohli zkrátit už tak krátkou cestu z ubytovny do tělocvičny. Bohužel ani tento zlepšováček nás neuchránil od pár pozdních příchodů :)

No ale zpět k tomu hlavnímu, čímž nebyly naše kulinářské orgie. Cvičit se začalo tradičně hned v neděli z rána kolem půl sedmé. Sobotní vesnická zábava (zvaná též Čoch) zde zapříčinila jisté absence. Kdyby oni spáči věděli jaká je čeká odměna, rádi by si přivstali ještě o hodinu dříve a ranní běh si  dobrovolně prodloužili o pár koleček. Já osobně bych si tedy radši uhryzal obě ruce než dělat organizátora veselého večera :)

Dopolední a odpolední trénink v kimonech v hale už stihli všichni a mistr Jakhel - vedoucí celého semináře, z nás jako vždy ždímal to nejlepší. Nevím, jestli jsme se od minule tolik zlepšili a nebo mistrova balkánská nátura není co dříve, ale tento rok bylo cvičení vyloženě pohodové. Co si pamatuji, tak se za celý týden pořádně rozzlobil jen třikrát a z toho jednou při rozcvičce, takže zůstal hluboko za svým průměrem z minulých let. Rozhodně jsem se ale necítil ošizen :)

A tak nám v relativní pohodě tří tréninků denně ubíhal celý týden. A jelikož celý rok cvičíme v oddíle na parketách, vyhnuly se nám dokonce i tradiční puchýře na nohách a podobné radosti. Honza si v prvních řadách plně užíval mistrovi pozornosti a já ho jistil zezadu a plnil notes poznámkami. Den za dnem ubíhal, přišel konec týdne a s ním i závěr a testovní turnaj.

Dříve jsem považoval pořádání turnaje po týdnu (resp. 3 dnech pro nízké pasy) cvičení za vyložený hazard se zdravím a trápení neviňátek, ale tento rok jsme byli díky kvalitní stravě a dobrému spánku ve vyložené pohodě. Honza sice nezvládl tíhu situace a na poslední chvíli se přejedl kuřecími řízky v místní restauraci, ale ani to nemohlo zabránit jeho skvělému výkonu.

Turnaj začal jako vždy cvičením forem. Tato kategorie nepatří zrovna k našim silným stránkám, evidentně zde budeme muset výrazně přidat. V bojích jsme si ovšem vedli o poznání lépe. Honza sice jeden boj prohrál a nedostal se ze základní skupiny. Díky chybě u protokolu ale papírově postoupil a nastupoval do finále kde s přehledem zvítězil. Později se sice na tuto chybu přišlo, ale přesto ho můžeme považovat za morálního vítěze, obzvláště když jeho „finálový“ soupeř získal první místo :)  Co se týče techniky, obzvláště mě potěšily jeho diagonální kontry a taktická příprava situace.

Mě hned na začátku dostala do správné bojové nálady „tečka“ do nosu od italského kolegy Elvise. Po ohmatání obličeje a ujištění se, že nos stále mám mezi očima, jsem mu neváhal přepočítat pěstí žebra a uzemnit jej přímým kopem k zemi. Nicméně Elvis tu nebyl jen na „čumendu“, takže mi na oplátku odekoroval obličej dalšími červenými fleky. V podobném duchu se vedli i mé další boje, body se kupily na obou stranách a nakonec z toho bylo druhé místo.

No a to byl také jeden z posledních zážitků Letní školy. Mistr ocenil naše účinkování oba jsme také dostali další technické stupně (pasy), ovšem s důrazným varováním, že je pořád co zlepšovat a příště to má být ještě lepší. Tak za rok uvidíme, zda jsme mistrovu důvěru nezklamali.

Ján Jámrych a Martin Stránský na Letní škole 2011

Martin Stránský, 3. kyu

 

Zimní škola 2011

 

První víkend zimního semináře

Ač právě vrcholilo zkouškové období a méně aktivní studenti měli co dělat aby stihli všechny zkoušky, které mnohdy museli i několikrát opakovat, vyjeli jsme dne 22. ledna 2011 do Prahy na Zimní seminář. I přes tuhou zimu a nepopulární brzké sobotní vstávání, bez něhož bychom se ovšem nemohli včas dostavit na Anděla, se nás sešla vcelku solidní skupinka. Cestovali jsme obvyklým způsobem, po D1 žlutým autobusem. Po předchozích zkušenostech s nevalnou kvalitou vysílaných filmů jsme raději všichni spali a přemítali co nás zase čeká a nemine. Dorazili jsme jako obvykle poslední, stačili jsme se se akorát vyčůrat a převléct do kimon a už se svolával nástup. Nás Brňáky bylo jednoduché rozlišit, neboť většina měla nová kimona, která svou bělostí zářila mezi již použitými kousky. Dalším rozpoznávacím znakem Brňáků byl Honza Michálek, který za námi neustále pobíhal a chtěl po nás certifikáty, které měli být již dávno odevzdané. Samozřejmě se vyskytli jedinci, kteří si s podobnými formalitami vůbec nelámali hlavu, za což byli odměněni službou u vrat. Po rozcvičce jsme byli opět rozděleni do několika skupin. V hlavní hale zůstali žlutí a oranžoví, v horní tělocvičně cvičili vyšší pásci, a ti co patřili do teamu, neustále pobíhali mezi těmito dvěmi skupinkami. A teď se konečně dostáváme k samotnému základu, cvičebnímu programu. Tak co se tedy dělo za dveřmi horní tělocvičny:

  • Opakováni kombinace 1 s rychlými starty s využitím plyometrie, z levé a pravé bojové pozice, poté 1A, B jen z levé bojové pozice. U jedničky je velmi důležitý diagonální start (jedna ruka jde dopředu, ta druhá jde automaticky dozadu), tělo ruku doběhne samo, ruka nejde ani o kousek dozadu.
  • Opakování kombinace 2, začíná se neutrálním startem (jsou zde dva starty nohou, první současně s netrálním startem a druhý při úderu)
  • Následovaly kombinace 1+1, 1+2. Cvičili se nejrůznější varianty (1A+1A; 1A+1B; 1B z levé +1B; 1B z levé +1B…).
  • 1+3, čím dynamičtější první kombinace, tím byla rychlejší druhá technika, toto platí u všech kombinací. Ještě před dopadem nohy v jedničce už musím naskakovat do kombinace tři.
  • Dále se cvičilo s dalšími kombinacemi 1+4, 1+5, 1+6…1+12. Vždy jsme si vyzkoušeli nejprve soulad jednotlivých technik a potom jsme cvičili ve dojicích

Závěr si již moc nepamatuji, to už jsme měl pouze mžitky před očima. Po velmi náročném dni jsme se sešli v hospůdce někde ve sklepě, kterou nám rezervoval Harry, kde jsme si nacpali banděra a byli tak připraveni na zlatý hřeb celého večera a to Klub znalců piva. Doploužili jsme se dovnitř v naději, že budeme moci zasednout do pohodlných křesel, ale jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že křesla byla obsazena. Normálně bychom nevítané hosty z křesel vyhodili, ale pokazili bychom si reputaci a vícekrát bychom se zde nemohli podívat. Bohužel jsme se museli zdržet všech alkoholových radovánek, mé tělo stagnovalo a říkalo že přisun lihovin by mělo za následek výpadek minimálně na dva dny. Probíhaly zde běžné hospodské rozpravy, mistrem Jakhelem počínaje a Castrem konče. Dokonce jsme se rozšoupli a nechali si přinést Havanský nápoj s honosným názvem Cuba libre s natrhanou limetkou, o kterém se mi potom snad i zdálo. Následovala noc zpříjemněná poloměkkou žiněnkou, na které se vyspal celý náš oddíl. Noc byla klidná přerušovaná pouze hromovým odchrupováním Vlastíka. Ráno dostatečně rozlámaní a utahaní, jsme byli připraveni na další den. Co se cvičilo tentokrát:

  • Cvičili jsme kombinaci 2.
  • Varianty úderu 1, bokem, kladivo s výskokem ve dvojicích.
  • Kombinace 2+3, 4, zde opět platí pravidlo, čím rychlejší dvojka tím rychlejší trojka nebo čtverka.

Bohužel se zde v tělocvičně mělo konat loutkové představení, tak jsme byli nuceni skončit o něco dříve. Poznatkem ze semináře je, že je potřeba zapracovat především na rychlosti a dynamičnosti, maximálně při tom využívat principy našeho pohybového ústrojí. Zpočátku pracovat především s prvními třemi až čtyřmi technikami, ty jsou nedůležitější.

Zástupci našeho oddílu na prvním víkendu semináře

Jaromír Sochor, 5. kyu

Druhý víkend zimního semináře

Zimní seminář v Praze pokračoval i druhým víkendem. Tentokráte byl na programu ukázkový oddílový trénink, program číslo 9 (pro druhé žluté pasy) a testovní turnaj ve formách a bojích. Brněnská účast nebyla tak hojná jako minulý týden (byli jsme tam pouze čtyři), ovšem o to kvalitnější, což se ukázalo i na samotném turnaji.

Na začátek jsme se Harry a já odebrali k školení trenérů do malé tělocvičny k ukázkovému tréninku, zatím co žlutí a oranžoví se snažili přesvědčit mistry jak dobře mají natrénováno a že si zaslouží svůj další pásek.

Dále následoval turnaj ve formách. V této tradične slabší brněnské disciplíně se umístil pouze Ondra, který dosáhl na čtvrté místo. To nás ale nezlomilo na duchu, ale naopak navnadilo na druhý den a kategorii bojů. Po večeři v místní restauraci a procházce po noční zmrzlé Praze jsme ještě rychle dali dohromady seznam pár bojových pokřiků v hantecu a zalehli ke spánku.

Druhý den začal velmi optimisticky. Jako první jsem do bojů nastoupil já. Nevím jestli za to mohla nějaká indispozice soupeřů ale tentokráte nekladli velký odpor (asi byli ještě v zimním spánku) a tak sem si po třech zápasech mohl dojít pro první místo.

Harry bohužel takové štěstí neměl. Ač bojově naladěn, soupeři stihli probudit a nejspíše i vytušili, že v kategorii sportovního boje teprve začíná. A tak se musel rvát o každý bodík. Nicméně ukázal že je betálnej borec ze Štatlu a v obrovské konkurenci lufťáků vybojoval perfektní čtvrté místo. Na první boj to je více než slušný výsledek.

Ondra, náš zástupce v oranžových pasech, podal kvalitní taktický výkon, což mu vyneslo třetí místo ve sparringu. Jen tak dále.

Poslední nastupoval náš slovenský bijec Janko. I on předvedl, že je pravý potomek Jánošíkův a podpořil nás brňáky pořádnou porcí svého mateřského temperamentu. S přehledem vyhrál všechny boje ve své kategorii a došel si pro další první místo pro náš oddíl.

Takové úspěchy samozřejmě znamenaly i nové technické stupně. Janko dostal svůj první oranžový pás a Ondra druhý, čímž se velmi přiblížil k zelenému a všem možnostem které s sebou přináší.

Doufám, že i ostatní semináře budou takto úspěšné.

Zástupci našeho oddílu na druhém víkendu semináře

Martin Stránský, 4. kyu

 

Tabulky výsledků

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Lubomír Macek MA boje (muži absolutní) 1. místo
Jaromír Sochor MG boje (muži zelení) 1. místo
Rostislav Nunvář MG boje (muži zelení) 3. místo
Kristýna Kobylková FB boje (ženy modré) 3. místo
Kateřina Bokišová forma Prima 3. místo

Jméno a příjmení Nový technický stupeň
Kateřina Bokišová 9. kyu
Rostislav Nunvář 4. kyu
Martin Stráns

Předchozí stránka: Stalo se v roce 2012
Další stránka: Stalo se v roce 2010