Vytisknout tuto stránku

Stalo se v roce 2009

Mezinárodní mistrovství MSKA-CZ 2009

Chotěboř 28. a 29. listopadu 2009

Náš oddíl obsadil v soutěži týmů 2. místo.

Tabulka výsledků

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Lubomír Macek
MA boje (muži absolutní) 3. místo
Michal Trnkóci MY sparing 2. místo
Michal Trnkóci
forma Prima
3. místo

Úvodní škola II 2009

7. a 8. novembra (listopadu) sa konala v Prahe (v Praze) úvodná škola. Zúčastnili sme sa jej traja z nášho oddielu, Martin Stránský, Katarína Rusnáková, ako nováčik s bielym pásom, a ja, ktorý z pohľadu „žluťáska“ píšem tento článok. Na tomto seminári sme zaznamenali hneď niekoľko úspechov. Prvým z nich bol náš príchod na čas, a tak sme sa mohli pokojne pripraviť na cvičenie. Po úvodnom pozdrave sa pásy od 8. kyu vyššie odobrali do hornej telocvični, kde podľa Martinových slov si do sýtosti užili seminár: MSKA v sebaobrane. My zvyšný sme sa venovali tréningu úvodnej školy, kde sa preberajú základy techniky karate. Žlté pásy trénovali vzadu so sprísneným režimom, odkiaľ som mohol nostalgicky spomínať na dobu pred pol rokom, keď som cvičil vpredu na svojom prvom MSKA seminári. Katarína, náš jediný nováčik na tejto úvodnej škole, získala žltý pás a to by som označil ako druhý úspech našej expedície. Na záver už len dodám že sme si opäť poriadne zacvičili v snahe vylepšiť si svoje schopnosti a tak sa mohla skončiť ďalšia kapitola v živote karatistov MSKA z Brna. A tým končím dnešnú lekciu slovenčiny.

Michal Trnkóci, 10. kyu

Seminář sebeobrany

Poslední dobou bývá dobrým zvykem, že úvodní školy pro nováčky doprovází rozšířený program pro doprovod z řad „pokročilejších“ členů oddílů. Tentokráte se týkal praktické sebeobrany za použití MSKA technik – takové „MSKA v pouličním boji“.

Jako tradičně všichni nadšeně souhlasili z účastí. Nicméně termín přihlášek spolehlivě profiltroval peloton optimistů a zanechal jediného borce – Katarínu Rusnákovou. Jardu nepustili rodiče, prý se může v Praze ztratit (v pětadvaceti letech!?), Harryho přinutila přítelkyně k předvánočnímu úklidu (zoufalec) a tak dále a tak dále. Zkrátka a jednoduše, „inner schwein“ řádilo v oddílových řadách jak morová rána. Studenti, mající výuku karate v rámci tělocviku na VUT zdarma, jsou kapitola sama pro sebe. Na konci tréninku jsem oznámil cenu semináře (cca 800Kč) a pokusil se rozdat přihlášky. Bohužel se většina přítomných začala tvářit, že mě neznají a pokoušeli se uniknout z tělocvičny. Nejspíše se báli, že je budu s přihláškou pronásledovat na zastávku tramvaje. O to jsem se také neúspěšně pokusil. Většina z nich ale bydlí na přilehlích kolejích a tramvají nejezdí, jak jsem posléze zjistil. Další nemilý detail vyvstal při bližším pohledu do rozpisu k semináři. Místo oblíbené destinace všech moravských karatistů, Chotěboři, jsme měli strávit víkend v našem hlavním městě. Místo útulné chotěbořské tělocvičny, Panského domu a návštěvy obrovské kulečníkové herny (mimochodem propagované v samotném buletinu MSKA!) nás čeká víkend v pošmourné sokolské tělocvičně umístěné na začouzené plzeňské výpadovce. Jaká to představa pro venkovské mládence...

Kalné sobotní ráno bylo tedy svědkem naší daleké cesty. Žluklé autobusy vypouštěly mraky exhalací na rozespale blblající cestující a dotvářely tak mlžný opar, atmosféru správné ranní deprese. Napolo udušeni jsme vklopýtali do žlutého přízraku rychle se připoutali. Na poslední chvíli se na seminář přihlásil i Michal Trnkoci, který se také na poslední chvíli přiřítil na nástupiště. Trochu mi zlepšilo náladu, že si s námi další zoufalec užije radosti matičky Prahy a nejsme v tom s Katkou sami. Vyrazili jsme. Místa k sezení zbyla jen u toalety a tak se kolem nás v jednom kuse někdo sápal. Dálnice D1 také místy připomíná spíše panely vypodloženou polní cestu, nicméně dorazili jsme vcelku a v čas, pouze lehce otlučeni dvířky od autobusového klozetu. Po malém nedorozumění v metru (nevrlými seniory evidentně disponují všechny větší aglomerace) přišel na řadu nákup snídaně a samotný začátek semináře v sokolské tělocvičně na Plzeňské ulici.

Ihned po nástupu skupinka „pokročilejších“ vystoupala do menší tělocvičny na slibovaný program sebeobrany. Už jsem se nemohl dočkat, až se dozvím jak správně deklasovat násilníky okrádající babičky o důchod, krasné slečny o poctivost a ostatní občany o dobrou náladu. A byl jsem opravdu spokojen. Mistr Pavel Sokol (II. Dan) nás celý den vyučoval zákeřnému a nečestnému boji. Na pořadu dne byl nepřeberný repertoár hnusáren a podlostí co by ve sportovním boji znamenaly jistou diskvalifikaci a možná i postih dle trestního práva. Kdyby s námi trénovalo Bratrstvo kočičí pracky, byly by Rychlé šípy odepsané už na první stránce. Mazaně jsem uposlechl výzvy vzít si všechny možné chrániče, přesto mě na konci dne zdobilo pár pěkných boulí a modřin. Dokonce jsem se chvíli válel po zemi a skučel jako šakal, když mě jeden dobrák nakopl festovně do nohy. Avšak většina cvičenců bohudíky pojali trénink více teoreticky a nepouštěli se do větších akcí.

Konec soboty kromě konce cvičení přinesl další pozitivní událost – večeři. Výprava do místního obchodně-zábavního centra skončila v podniku s asijským osazenstvem a já se nadto vypravil i na menší pivní posezení. Do tělocvičny jsem se vracel příjemně naladěn a připraven ulehnout do spacáku. O půl jedenácté bylo sice v tělocvičně zhasnuto, nicméně budovou se rozléhal bujarý hlahol. Nic není dokonalé, řekl jsem si, nacpal sluchátka do uší a pokusil se usnout za doprovodu NočníTužby. Asi po hodině metalového nářezu a snahy usnout mi došla trpělivost a zlost dosáhla vrcholu. Zábava v tělocvičně pokračovala ve stejně hlasitém tempu, nicméně o půl dvanácté večer by člověk už mohl chtít trochu toho klidu, aniž by ho okolí označilo bigotním moralistou. Vykulil jsem se ze spacáku, přikradl se k nejbližší diskutující skupince a zuřivě na ne zařval - „Z jakýho ste oddílu!?“ Místo odpovědi zavládlo zmatené ticho a polekané obličeje diskutérů mizely ve spacácích. Spokojen s dílčím úspěchem jsem pokračoval v šíření ticha dále. Další vášniví diskutéři nicméně vzdorovali o poznání srdnatěji. Po mém zuřivém výpadu a dotazu na jejich oddílovou příslušnost mi drze opáčili, že jsou z Pardubic a vůbec nejevili známky pokání. Přiznám se, že jsem byl v šoku. Takovou sebranku by sebou přece Mirek Dušín nemohl přivézt. Zmateně jsem zahuhlal nějaké nadávky a raději rychle zmizel. Sice jsem ještě po cestě zběžně vynadal dvěma menším holčičkám, ale v duchu jsem cítil, že má autorita coby šiřitele míru a pokoje dostala značné trhliny. Raději jsem se zase zabalil ke spánku a dělal, že tam nejsem. Už jednou rozprášené skupinky diskutérů se zase zformovaly a když nemluvily, tak si alespoň krátily čas tlučením čímsi tvrdým do podlahy. Vskutku rozkošná atmosféra sobotní noci. Nakonec jsem bohudíky nějak usnul a probudil mě až další rámus, tentokráte ráno.

Po značně nezdařené noci přišel druhý den semináře – školení trenérů. Kratičkou teoretickou pasáž nahradil vzorový trénink jednotlivých MSKA technik podle cvičebního programu a závěrečný test. Všichni uspěli na výbornou a tím také tento víkend pro nás, „pokročilejší“ skončil. Bohudíky, už jsem pomalu mlel z posledního a vážně přemýšlel, že se schovám pod schody mezi hadry na podlahu.

Po nutných formalitách jako nástup a rozdávání technických stupňů (gratulujeme Kataríně za skvělý výkon) následovala už jen cesta domů, pořádná postel a noční klid. Tak skončil další, veskrze vydařený a velmi poučný seminář. Hanba těm, co zůstali doma!

Úvodní škola 2009-2 účastníci semináře sebeobrany

Martin Stránský, 4. kyu

Podzimní škola 2009

Podzimní škola 2009 sa konala dva októbrové (říjen) víkendy za sebou 17. až 18. 10. a 24. až 25. 10. Zúčastnil som sa jej spolu s Ondřejem Jalůvkou z nášho oddielu. Dopravná situácia v Prahe k nám ale nebola zhovievavá a tak keď sme konečne dorazili do telocvični, bola rozcvička už v plnom prúde. Nasledovali hodiny tréningu techník, krytov, pádov a foriem. Po úspešnom absolvovaní prvého víkendu sme sa rozlúčili s Prahou, i keď ja len do budúceho víkendu. Nasledujúci víkend sa totiž konali súťaže vo formách, v sparingu a pre vysoké pásy športový boj. Tento víkend sa ale netýka bielych pásov a tak som cestoval do Prahy sám. Moja kategória prišla na rad hneď v prvý deň a tak v nedeľu som si mohol v pokoji pozrieť boje vyšších pásov. Po skončení Podzimní školy sme si domov priniesli nové technické stupne a určite aj skúsenosti.

Tabulky výsledků

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Michal Trnkóci
MY sparink (muži zelení) 2. místo

Jméno a příjmení Nový technický stupeň
Michal Trnkóci
9. kyu

Michal Trnkóci, 10. kyu

Letní škola 2009

Ano, je to tak. Opět se mi nepodařilo uniknout masivní Lubošově propagandě. Letní školou nás masíroval už od Vánoc a také já ve slabé chvilce podepsal přihlášku. Na jaře to stále vypadalo jako celkem dobrý nápad, s postupující teplou frontou jsem si začal nadávat a po absolvování poslední akce (LubošCup) zahájil vymýšlení vhodné výmluvy k absenci. Tento klamný manévr se ovšem nezdařil. Nikdo nechtěl věřit, že musím na babiččin pohřeb. Prý jsem se na to vymlouval před rokem, teta mi umřela pred zimním turnajem, strýc doplatil na jarní školu. Zbývala mi v záloze už jen mladší sestra, naneštěstí mě zrovna na trénink doprovázela.

Nebylo tedy zbytí a Letní škola byla definitivně zpečetěna. Poslední víkend v červenci před naším domem zaparkoval Jarda a společně jsme vyrazili směr Letovice. Toto malebné moravské městečko otevřelo svou náruč a bylo připraveno nás pojmout na celý týden.

Hned po příjezdu na nás Mistr Zezulka nachystal malou taškařici – speciální trénink pro učitele a instruktory se spoustu zajímavých informací. Součástí byla i minutová improvizovaná prezentace na volné téma, která všechny dokonale zaskočila, což byl asi záměr, který se absolutně povedl. Následovalo ubytování ve velmi pěkném internátu místní střední školy. Naše tradiční ubytování turistické chatky u koupaliště, totiž byly obsazeny srazem motorkářů. A dobře jsme udělali, tento rok jsme už nemuseli chodit na záchod do lesa, hudrovat před jedinou obsazenou sprchou a absolvovat úplné pěší tůry do obchodů a restaurací. Mimochodem, na tento seminář dojeli také slovinští, němečtí a italští karatisté. A ubytovali se na tom samém internátu jako my (což se později ukázalo jako středně nepříjemná komplikace).

Po úspěšném ubytování jsme ještě narychlo zaskočili na večeři do tradiční restaurace Karlov a zalezli do postelí. Podle posledních zvěstí sem totiž od Břeclavi mířila hlavní hvězda a šéf celého semináře prof. Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan, familiérně též zvaný Ruda. A ten, jak víme, nás následující dny rozhodně šetřit nebude. A tak začal opravdový seminář se všemi jeho radostmi a strastmi. Ráno nás z teplých pelechů vytáhl velmi (ne)oblíbený ranní trénink venku na parkovišti u koupaliště završený několika minutovým během v místní zástavbě. Následovala krátká asi dvouhodinová pauza a po ní polední trénink už v tělocvičně. Při takovém zápřahu bych si s chutí zalezl do postele a trochu se prospal. Naši slovinští přátelé, sdílející s námi ubytovnu, to ovšem viděli jinak. Vynesli si židličky před internát a jako by do nich vjela druhá míza, zuřivě se o něčem neustále dohadovali, popíjeli pivo a dokonce i občas hráli na kytaru. Bohužel zrovna pod mým oknem. Popadla mě touha po nich hodit truhlík s muškáty, ale letmý pohled na to srocení lidu mě od toho odradil. Tak jsem radši zavřel okno, zalezl pod peřinu a dumal nad nějakou pomstou nehraničící s trestním zákoníkem.

A protože mistr není žádné ořezávátko, dopřál nám navrch i podvečerní trénink před večeří. Díky tomu ze mě byla pravidelně večer co večer troska, sotva se plazíc do našeho kutlochu na ubytovně. Poté pravidelně probíhaly bouřlivé debaty o nejlepším způsobu ošetření bolavých svalů a kloubů, každý se ošetřoval svým preparátem a testoval i přípravky kolegů, aby byl druhý den schopen vylézt z postele nohama napřed. Mezi oblíbené doplňky zdravotních seancí patřila Alpa, konopná mast (můj osobní favorit), kostivalová mast, medvědí sádlo, studené sprchy a podobně. A samozřejme nám večery také zpříjemňovali patrně nezničitelní a stále v plné síle pořvávající Slovinci pod okny. Dodnes si nejsem jist, zda jsme absolvovali stejné tréninky.

Mistr, jako správný učitel nedal nic na naše utrápené obličeje a psí oči a ždímal z nás to nejlepší co mohl. Jako pokaždé se rozčiloval pokud se necvičilo dle jeho představ a tento rok přidal i novou průpovídku Kdo nechce cvičit ať se jde raději dívat na televizi! Mistr se holt nezapře v žádné oblasti, je vidět, že se vyzná a ví co na nás platí. Sledovat vyčpělé televizní estrády našich komerčních médií vyžaduje vnitřní sílu, pevné odhodlání a notnou duševní otrlost. Ranní trénink i s během kolem rozzuřených rybářů je proti tomu uplná selanka. A tak tedy probíhaly běžné tréninkové dny. Mistr Jakhel nás jako vždy zásoboval spoustou postřehů, informacemi o správném provedením technik a vůbec správném nácviku a průběhu učení. Postupně jsem začínal oceňovat účast na tomto semináři a rozhodně spoustu věcí použijeme na našich oddílových trénincích.

Po třech dnech pilování školního program MSKA přišel den čtvrtý – první část testovního turnaje. Ranní trénink se ke všeobecné radosti nekonal. Naši slovinští přátelé se nejspíše obávali o náš včasný příchod a proto nás vzbudili hlasitým povykem pod okny při cestě na snídani. Odkulili jsme se tedy do tělocvičny a zapojili se do turnaje ve cvičení forem (kata). Tato disciplína nepatří tradičně k silným stránkám brněnských borců, což jsme také potvrdili suveréním obsazením pozic u konce startovního pole. S tim se ovšem nesmířila Katka Bokišová a soupeřům uzmula alespoň 3. místo ve formě Prima. Následovala kategorie bojů, konkrétně sparingové kategorie pro žluté a oranžové pásky. Tradiční oddíloví bijci bratři Stodolákové si tentokráte dali volno a věnovali se rustikálním povinostem, zbytek našich sil počal vzdorovat tvrdé konkurenci. Michal Štarha přezdívaný Usáma pro svůj hustý plnovous se za mohutného povzbuzování zbytku oddílu vrhl do boje. Bohužel zapomněl, že v kategorii sparingu je zakázán kontakt na hlavu, svému soupeři pěstí doslova vymaloval obličej a soudci jej vyprovodili z ringu diskvalifikací. Katce se podobnému výstřelku podařilo vyhnout a po urputném boji a pár boulích obsadila výborné čtvrté místo. Nováček naseho týmu, Michal, předvedl kvalitní defenzivní strategii a udatně vzdoroval fyzicky lépe vybavenému soupeři. Sice se mu nakonec nepovedlo zvítězit, ovšem ve svém vůbec prvním zápase si vedl velmi dobře.

Vše jednou končí a tak příjemný odpočinek v podobě turnaje vystřídaly další dva tréninkové dny. Naše rozbolavělá těla sice protestovala proti tomuto znásilňování, ovšem nebylo zbytí. Konečně přišel pátek a s ním i poslední trénink se specialitkou zvanou progresivní sparing určený pouze pro pokročilejší cvičence. Tento cvik se už velmi blíží reálným bojovým situacím, byl pro nás skvělou inspirací a rozhodně ho musíme zařadit na náš běžný trénink. A pak přišel den poslední – závěrečný turnaj ve sportovním boji. Hned po ránu sice okupovali tělocvičnu hnědé a černé pasy se svojí povinnou formou Set (cvičení všech MSKA forem za sebou každým účastníkem), ale pak už jsme přišli na řadu i my, ostatní plebejci. Nejdříve si samozřejmě museli své účty „vyřídit“ černé a hnědé pasy. Zde náš trenér a nadšený bojovník Luboš (též pořadatel LubošCupu) nezaváhal, opřel se tvrdě do svých konkurentů a vybojoval perfektní první místo v kategorii černých pasů. V kategorii hnědých pasů jsme žádné zástupce neměli a tak jsem od nás nastupoval do boje hnedka já. Už jsem se těšil jak se Slovincům pomstím za to věčné vyrušování při poledním odpočinku. Tvůrci tabulek mi ale nebyli nakoněni a skončil jsem ve skupince pouze s českými závodníky. Ti se na mě před turnajem ještě mile usmívali, takže bojová nálada rychle mizela a s ní i naděje na medailové umístění. Zato v naprosto jiném světle se předvedla Kristýna. Reprezentovala nás v kategorii ženy modré a suveréně vybojovala třetí místo. Tím se dostáváme k pasům zeleným. Jarda a Rosťa se do boje vrhli rovnýma nohama a rukama. Ani smutné psí pohledy oponentů neobměkčily jejich okoralé duše a své soupeře decimovali údery a tvrdými obloukovými kopy. Vítězné tažení zakončili až ve finále, kde mezi sebe pustili jen jednoho zahraničního kolegu (jméno mi už vypadlo). V urputném zápase byl úspešnější Jarda (nejspíše díky kvalitní přípravě v posilovně) a z rukou mistra si převzal diplom za první místo. Rosťa nakonec podlehl balkánskému borci a spokojil se s třetím místem. A tímto také letní škola naštěstí končila. Mistr Jakhel nám spolu s mistrem Zezulkou předali diplomy, pokárali lenochy, pochválili poctivě cvičící a vůbec nám promluvili do duše, aby jsme do dalšího semináře moc nezvlčili. Taktéž svoji štědrou rukou rozdali několik nových technických stupňů (alias pásků). Z našeho oddílu si pro první modrý pás šel Rosťa a Katka si vysloužila druhý žlutý, oběma gratulujeme!

A následovaly další radostné a veskrze pozitivní události. Zarytí příznivci večírků se vrhli do reje nočního života na místní zábavě a naše malá skupinka invalidů včetně Jardy a jeho vozidla se vydala domů na zotavení.

Když tak nad tím přemýšlím, jsem rád, že jsem nakonec jel. Jak říká mistr, každý máme v sobě své větší či menší Inner Schwein. Našeptává nám věci jako nechoď dneska na trénink, nejezdi na ten seminář a člověk mu těžko odolává. Já jsem tentokráte svůj boj vyhrál, snad se mi to povede i příští rok.

Účastníci našeho oddílu na Letní škole 2009

Tabulky výsledků

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Lubomír Macek
MA boje (muži absolutní) 1. místo
Jaromír Sochor
MG boje (muži zelení)
1. místo
Rostislav Nunvář MG boje (muži zelení) 3. místo
Kristýna Kobylková FB boje (ženy modré) 3. místo
Kateřina Bokišová
forma Prima
3. místo

Jméno a příjmení Nový technický stupeň
Kateřina Bokišová 9. kyu
Rostislav Nunvář 4. kyu

Martin Stránský, 4. kyu

Bojový mítink Brno 2009

Jelikož je Letní škola pořádaná v Letovicích ještě daleko, vymyslela si Lubošova neutuchající touha po boji na den 6. 6. 2009 Bojový mítink. Konal se v naší takřka mateřské tělocvičně na Purkyních. Začínalo se netradičně v 10:00, což byla předzvěst toho, že i celý mítink byl ve znamení méně vídaných a běžně na seminářích nevyskytujících se prvků. Tak například se, ke všeobecnému údivu všech účastníků, konala cvičení formy v jedné skupině vyřazovací formou alá pavouk, přičemž dle náročnosti formy byly přiřazovány různé koeficienty, kterými se poté násobil celkový bodový zisk. To byla jen taková menší předehra věcem následujícím. Aby Bojový mítink (LubošCup) dostál svému jménu, konaly se boje, které do četnosti daleko převýšily běžnou bojovou dávku obsaženou na „obyčejných" seminářích. O tomhle by se mohli více rozvyprávět hlavně oranžoví, kteří měli po turnaji za sebou 8 bojů :-) Na závěr byla uspořádána exhibiční série hned po sobě následujících bojů (bylo jich 5), ve kterých nám Luboš jednomu po druhém decentně vyprášil kožich. Snad se bude podobná akce opakovat i příští rok.

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Kristýna Kobylková ženy absolutní boje 1. místo
Martin Stodolák MO boje (muži oranžoví) 1. místo
Michal Stodolák MO boje (muži oranžoví) 2. místo
Jaromír Sochor MG boje (muži zelení) 3. místo
Marek Vondra forma Sekunda 3. místo

Jaromír Sochor, 5. kyu

Jarní škola 2009

Hlukot ptačího zpěvu, který se ozývá již od časných ranních hodin, kdy se normální savcovití živočichové ještě válejí někde v pelechu, dává tušit příchod brzkého jara. A právě čtrnáct dní před oficiálním začátkem jara se letos konala Jarní škola. Byla rozdělena na dva víkendy. První od 7. 3. a druhý víkend od 14. 3. 2009. Místo konání Zábřeh na Moravě. Do Zábřehu se většina členů dostala pomocí Lubošova vysoce výkonného a stejně tak hlučného stroje s označením 80 TURBO. Cesta byla nelehká, neboť jsme se vydali zkratkou přes mnoho malebných vesniček různých poetických názvů. Naštěstí viditelnost byla dobrá a tak nás Lubošova zkušená ruka vedla spolehlivě mimo všechny terénní nerovnosti, které se zhusta na místních komunikacích vyskytovaly. Po příjezdu (mimoto byli jsme první) jsme obhlédli zdejší tělovýchovné zařízení a začali jsme se posilňovat před náročným cvičením. Jakmile odbyla jedenáctá hodina, naběhli jsme do tělocvičen a začali cvičit. První den jsme byli rozděleni na dva tábory. První se věnoval procvičování klasických mska cviků určených pro žluté pásky zatímco druhý vedený mistrem Ju-jitsu Ladislavem Petrášem, VII. Dan nacvičoval techniku s krátkou tyčí. Po náročném celodenním cvičením jsme se šli občerstvit do místního znamenitého hostince s názvem Tučňák. Před jedenáctou hodinou jsme byli nuceni vrátit se do tělocvičny, kde jsme ještě v šatně hráli nějaké ty hospodské karetní hry. Následující den jsme byli rovněž rozdělení do dvou tělocvičen, tentokrát ale již bez tyček. Druhý víkend se nijak významným způsobem nelišil od toho předešlého, snad jen že se konal testovní turnaj a cvičily se formy. Na bojích si znamenitě vedl Martin Stodolák, v kategorii muži žlutí obsadil 1. místo. Na konci se rozdávaly nové pasy. Náš oddíl si v téhle kategorii počínal skvěle: Marek Pohl získal 11. stupeň (druhý bílý), Martin Stodolák 8. stupeň (první oranžový), Michal Stodolák 8. stupeň (první oranžový), Marek Vondra 7. stupeň (druhý oranžový), Jaromír Sochor 5. stupeň (druhý zelený) a Kristýna Kobylková 4. stupeň (první modrý). Všem gratulujeme!

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Martin Stodolák MY (muži žlutí) 1. místo
Jméno a příjmení Nový technický stupeň
Marek Pohl
11. kyu
Martin Stodolák
8. kyu
Michal Stodolák
8. kyu
Marek Vondra
7. kyu
Jaromír Sochor
5. kyu
Kristýna Kobylková
4. kyu

Jaromír Sochor, 5. kyu

Hausnerův národní putovní pohár 2009

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Lubomír Macek
senioři 1. místo

 

Zimní škola 2009

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Dalibor Oliva MB (muži modří) 1. místo

Tabulky výsledků

Jméno a příjmení Kategorie Umístění
Lubomír Macek
MA boje (muži absolutní) 1. místo
Jaromír Sochor
MG boje (muži zelení)
1. místo
Rostislav Nunvář MG boje (muži zelení) 3. místo
Kristýna Kobylková FB boje (ženy modré) 3. místo
Kateřina Bokišová
forma Prima
3. místo

Jméno a příjmení Nový technický stupeň
Kateřina Bokišová 9. kyu
Rostislav Nunvář 4. kyu
Martin Stráns

Předchozí stránka: Stalo se v roce 2010
Další stránka: Stalo se v roce 2008